baner

Pojď s námi také TY .

4. listopadu 2008 v 18:34 | L.H.Ježek - Víťa |  Akce kmene Mohawk.
Tábor na Sosnovci
L.H.Ježek - Víťa

"Vstávej Jirko, vstávej, máš akorát tak čas se nasnídat, obléci se a hned půjdeme na vlak."
Maminka mě budila velmi brzo, skoro v pět hodin ráno.
Dnes totiž odjíždím se svým skautským oddílem na tábor. Včera bylo vysvědčení a já nemněl ani jednu trojku. Jen samý jedničky a pár dvojek. Tatínek byl spokojený.
Hned jak přišel z práce šli jsme nakupovat poslední potřebné věci na tábor.
Prosil jsem tatínka, aby mi koupil dalekohled, s takovým dalekohledem se dají pozorovat různé věci a hlavně vidíte daleko. Tatínek povídal že potřebuji užitečnější věci. A tak jsme zakoupili pevné boty - pohorky, pláštěnku, nový chlebník a tak. Zastavily jsme se i v prodejně se skautskými potřebami a tam mi tatínek povídá, abych si za dobré vysvědčení něco vybral třeba ke svému kroji. První věcí, která se mi hned zalíbila byl skautský klobouk. Nádherný a velikánský skautský klobouk ! A tatínek mi ho koupil. Sice byl trošku dražší než všechno ostatní, ale za dobré vysvědčení jsem ho dostal. Mám prima rodiče.
Celou cestu domu jsem ho mněl na hlavě, to budou kluci koukat.
Teď je brzo ráno, ještě bych spal, ale jedu na tábor s klukama z naší patnáctky, jsme totiž patnáctým skautským oddílem v našem městečku.
Jindy se mi nechce vstávat, teď však běžím rovnou z postele do koupelny a potom se rychle oblékám, k snídani mi maminka připravila chleba s medovým máslem. Tatínek v klidu a s tajemným úsměvem popíjí kávu poslouchajíce při tom rádio. Občas se koukne na hodinky. Maminka mi udílí poslední rady, co mám nebo nemám dělat a jak se mám oblékat a tak.
Nadešla chvíle odchodu na nádraží, venku je pěkně teplo, je taky Červenec, vlak nám odjíždí v šest hodin směrem na Benešov, vystupovat budeme ve vesnici Věžníky. Máme tam své staré tábořiště, už před válkou tam naše patnáctka tábořila a táboří dál.
Mám velký batoh, sotva jej unesu, záda mně zatím, nebolí, jsem zvyklý z výprav. A taky zbytek věcí mám v kufru. Nebylo snadné vše zabalit, aby ze seznamu co jsme dostali na poslední oddílovce, nic nechybělo.

Blížíme se k nádraží a z dálky na mě kluci mávají, všichni máme na sobě skautský kroj, není se čemu divit, vždyť jedeme na tábor a kroj nosíme i na výpravy. Vítám se s klukama, je zde už Zdeněček, Pája, Mlska, Josífek, rover Čahoun, kluci z vlčácké smečky. Vítám se i s Baghýrou, to je náš Vůdce. Potom kluci obdivují můj nový klobouk. Sice někteří mají taky klobouk, ale ne nový. Tatínek s maminkou zatím rozmlouvají s Baghýrou. Za chvilku se i moje věci nakládají na vůz, k ostatnímu táborovému vybavení. Naše věci pojedou zvlášť, veze je tam pan Matoušek, co má soukromou autodopravu a věci nám vozí už mnoho let. Vždyť jeho Josífek je v našem oddílu. Já si klukama zatím říkáme, co kdo sebou veze zvláštního nebo zajímavého. Péťa od vlčat má dokonce dalekohled, není to sice ten, co jsem chtěl po tatínkovi, ale má ho. To bude pokoukáníčko.
Je zde spousta rodičů a přišli už všichni kluci co s nimi jedu na tábor na Sosnovci.
V nádražním rozhlase to zabručelo a ohlásily náš vlak, loučíme se s rodiči a odcházíme na perón, kam přijíždí parní lokomotiva s deseti vagóny. Pan Matoušek už odjel. My se usadily v pátém vagónu. Otevíráme okna a máváme našim rodičům i příbuzným a tak.


Zase se ozval nádražní rozhlas, že je náš vlak připraven k odjezdu, za chvilku vyšel z kanceláře pan výpravčí v červené čepici, zapískal, ukázal zelenou a lokomotiva zasupěla, zabrala a vlak se pomalu rozjížděl. Mávali jsme z oken a rodiče zase mávali nám. Dokud jsme se viděli. Tak jedeme. Pomalu se rozcházíme po vagónu a i přebíháme sem a tam.
"Hele, Jirko, ještě si nám neřekl, jaký jsi mněl vízo, žes dostal za něj klobouk". Povídá najednou Zdeněček. A tak jsem jim pověděl, co a jak bylo. Všichni v naší šestisedačce. Jen koukali. A Pája povídá : " Máš prima tátu ". A dál už jsme jen povídali o tom, co na nás asi čeká na Sosnovci. Celotáborovka ! No jo, ale jaká letos asi bude ? A vydrží nám ten měsíc počasí ? Navštíví nás zase v noci kluci ze vsi ? Kdo nakonec vyhraje bodování ? A tak jsme prodebatovali celou cestu až do Benešova. Občas nás musel Baghýra napomenout, trochu víc jsme totiž byli hluční a mohlo by to vadit ostatním cestujícím. Vždy to však dělal s úsměvem a v očích mněl radost z toho že se těšíme na tábor.
Benešov. Menší městečko před Prahou. Zde budeme asi tak hodinku čekat na vlak, který nás odveze až k vesnici Věžníky. Když jsme se na nádraží rozkoukali, začala se před ním hrát oblíbená oddílová hra. Stříhací štafeta. Netrvalo však dlouho a už je slyšet pískat náš vlak. Řadíme se a v ohybu zatáčky. již vidíme dýmající lokomotivu a pár vagónů.
Lokomotiva je menší a taky bude pomalejší. To nám však nevadí, pojedeme ještě přes čtyři vesnice a potom budeme ve Věžníkách.
Zde na táboře ve Věžníkách budu letos podruhé. V loni to byl fakt prima tábor. Vystupujeme na nádraží a hodiny na budově ukazují jednu hodinu odpoledne.
Před nádražím zazněl náš oddílový pokřik, a potom už směr Sosnovec.

Pokračování příště.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama