baner

Ke sto letům skautingu

25. srpna 2007 v 20:56 | Jiří Zachariáš - Pedro |  Magická sedmička
MAGICKÁ SEDMIČKA
ve stoleté historii světového a českého skautingu.
Jiří Zachariaš - Pedro
Sto let od vzniku Skautingu
V létě roku 2007 bude v Londýně slavnostně připomenuto, že před sto lety vstoupilo výchovné hnutí, známé pod názvem SKAUTING, na společenskou scénu tehdejší Velké Británie. Plánované akce, jubilejního jamboree se zúčastní skauti a skautky ze všech koutů světa. Neboť není, popravdě, koutka světa - kromě totalitních států - kde by skautské organizace nepůsobily.
Skautské hnutí, jak je dobře známo, přivedl na svět anglický generál Robert Baden-Powell (1857-1941). Vedle vlastní činnosti, praktikované výcvikem a službou vojenských nováčků a mladých kadetů, byl mu zdrojem metodiky skautingu život domorodých obyvatel v zemích v nichž byl vojensky činný. Další studnicí skautingu bylo Baden-Powellovo šťastné ovlivnění, dílem a praktickou vychovatelskou činností amerického spisovatele a zálesáka E. T. Setona.
R. Baden-Powell uskutečnil - brzy po svém slavném a vítězném návratu z Afriky - na svou dobu pozoruhodný a neobvyklý projekt. Vybral si dvacet anglických chlapců z nejrůznějších společenských vrstev - od synů aristokratů, měšťanů, k potomkům koňských handlířů a nezaměstnaných. S nimi pak, 1. srpna 1907, dovesloval z přístavu jihoanglického města Poolu k malému ostrovu jménem BROWNSEA. Na tomhle tehdy divokém a opuštěném místě vybudovali první skautský tábor. Trval do 9. srpna. Baden-Powell byl pro dvě desítky vybraných kluků nepřekonatelným hrdinou, vzorem, stejně jako chodícím důkazem, že podle skautských zásad je dobré žít. Každý z nich chtěl být jako on. Ostatně metoda osobního vzoru se stala jednou z nejdůležitějších ve výchovném procesu skautingu.
Výchovné praktiky a metody užívané Baden-Powellem při táboření na ostrově Brownsea byly směsicí jeho letitých vojenských, zákopnických a hraničářských zkušeností, propojených silnými romantickými prvky shledanými u domorodých kmenů Afriky, se silnými živinami výchovy a metodiky E. T. Setona. V kombinaci s předkládanými rytířskými ctnostmi, opřenými o povinnosti k Bohu, byly tak před sto lety, na ostrově Brownsea, položeny základní kameny budoucího skautského výchovného systému.
Necelý rok po návratu z tábora na ostrově Brownsea, nesoucího ve svém výsledku punc úspěchu budoucího skautingu, se anglickým chlapcům dostala do rukou nová Baden- Powellova kniha. Byla určena už výhradně jim! Chlapcům!! Na svou dobu šlo o unikátní metodickou příručku přinášející zásadní, přímo revoluční změny v chápání (nemluvě o praktikách) mimoškolní výchovy mládeže. Autor dal knize název "Scouting for Boys" (Skauting pro chlapce). Do dnešních dnů je považována za bibli skautingu. Angličtí hoši a mladí muži se příručky zmocnili s obrovským nadšením. Pod jejím vlivem vznikaly po celé Anglii skautské družiny, oddíly i tzv. osamělé hlídky tvořené hochy toužící být skauty, tedy těmi, jak říkal Baden-Powell, kteří jsou první na cestě k těm, co potřebují jejich služeb. Vysoce vznešené a ve všech dobách potřebné (a trvale nedostatkové) krédo skautingu, služby Bohu, bližním a sobě, dokázal ovšem Baden-Powell šťastně soustředit do radostně přijímané metodické soustavy o níž říkal, že: "Skauting je hra, avšak hra o velikou sázku". Přitažlivým obalem skautingu (formami, prostředky) věky zlepšovaným a zdokonalovaným, se staly normy jeho inkarnačního procesu, jako jsou požadavky ctnosti, pravdomluvnosti, důvěryhodnosti, přátelství či příkaz denního dobrého skutku, snadno stravitelnými a nepochybnými.
Baden-Powellem českého a československého skautingu byl středoškolský profesor tělocviku Antonín B. Svojsík (1876-1938). Uvádí se, že o novém pedagogickém směru - skautingu - dosahujícího v Anglii nevídaných úspěchů, se Svojsík dozvěděl od budoucího prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Skutečností je, že se roku 1911 rozjel A. B. Svojsík do Anglie prohlédnout si skauting osobně. Zde, jak vzpomínal, vyhledával skautské oddíly, navštěvoval je v klubovnách, chodil s nimi na vycházky do přírody. Byl nadšen životem skautů, tábořením, zejména však jejich vystupováním a opravdovostí s jakou konali svoji práci a plnili příkazy dobra. Dojat a okouzlen byl rytířskou vážností s níž přistupovali k požadavkům skautského zákona a slibu. Z této prázdninové cesty po Anglii přivezl Baden-Powellův "Skauting pro chlapce". Spolu se svým švagrem, Adolfem Stránským, knihu ještě téhož roku přeložili do češtiny. Překlad Svojsík doplnil o řadu příspěvků významných osobností českého veřejného života, podporujících a propagujících skautskou výchovu. Původní text knihy Scouting for Boys byl také bohatě rozšířen o Svojsíkovy nemalé zkušenosti sokolského cvičitele a o jeho nejnovější poznatky získané při vedení první české skautské družiny složené s žáků žižkovské reálky na níž učil. V roce 1912 vyšla tato kniha, která má úctyhodných 725 stránek, pod názvem Základy junáctví. Junák a junáctví se stalo českým výrazem pro skauta a skauting.
V létě roku 1912, uspořádal profesor Svojsík první skautský tábor na území českého království. Konal se ve Vorlovských lesích, nedaleko hradu Lipnice. Nutno říci, že pokud jde o jednoduchost až primitivnost táboření, kteréžto discipliny skauting od počátku svého věku programově a hrdě hlásá a vyznává, následoval A. B. Svojsík v tomto ohledu věrně příkladu Baden-Powellova. Nevesloval sice se svými svěřenci rozbouřeným mořem k opuštěnému ostrovu tak jako v roce 1907 první skauti angličtí - 13 prvních českých skautů profesora Svojsíka šlo na své tábořiště u Lipnice pěšky. Výkon to byl jedinečný a úctyhodný i na svou dobu, kdy nohy byly nejběžnějším přepravním prostředkem. Veškerou tábornickou výbavu táhli chlapci mezi 12-18 léty na velkém dvoukolovém vozíku. Cesta od žižkovské reálky v Praze do Vorlovských lesů měřila 120 kilometrů. Táborníci tam dorazili po pěti dnech putování a táboření v tehdy ještě panenské krajině. Nedaleko Vorlovské myslivny pak vybudovali svůj tábor v němž prožili několik úžasných týdnů. Stejně jako před pár lety britské chlapce na ostrově Brownsea, vedených hrdinou od Mafekingu, okouzlil také jejich české následovníky radostný a dobrodružný život v lesním táboře. Prvním táborem na Lipnici se tak potvrdilo, že skauting je i pro českou mládež výchovou výborné, neopakovatelné chuti.
V průběhu následujících desetiletí dokazoval skauting, že svými metodami - jsou-li dobře nastaveny - dosahuje cílů, po nichž lidstvo po staletí prahlo a o něž usilovalo. Skauting oslovoval stále vetší počet mládeže, která se jím nechala nadšeně vést.
Za svých sto let prošel skauting bohatým vývojem. Také ovšem vývojem dramatickým, v řadě ohledů přímo tragickým. Zvláště skauting v zemích východní a střední Evropy by mohl vyprávět o svém neradostném osudu jehož se mu dostalo od totalitních režimů nacistických a komunistických. Dlužno podotknout, že po právu ovšem, neboť skauting svou podstatou a svými výchovnými cíly stál vždy na protilehlé straně vývoje než bylo násilí a nesvoboda. Totalitní režimy tohle dobře věděly. Český skauting byl třikrát rozpuštěn a zakázán. Poprvé v roce 1940, po více než čtvrt století trvající úspěšné výchovné práce, byl rozehnán Gestapem, jako hnutí nepřátelské Třetí říši. Po osvobození, v roce 1945, byl českému skautingu dopřán sice velký rozmach, ale k němu vyměřen krátký život. Jen do roku 1948. Potom byl na dlouhých dvacet let skauting československé mládeži komunistickým režimem zakázán. Přes snahy komunistů o diskreditaci skautingu se jej z paměti generací, kteří jim prošly, a nových co po něm toužily, nepodařilo vymazat. Zvedl se znovu při první příležitosti. Bylo to v době tzv. pražského jara 1968. Žil do podzimu roku 1970, než byl opět potlačen. Trvalo dalších dvacet let, do roku 1990, kdy došlo k jeho slavné třetí obnově.
Skauting za dobu svého působení vychoval a ovlivnil miliony lidí na celém světě. Odchovanci skautingu - mezi nimiž se nachází řada významných osobností, mužů i žen - se snažili s větším či menším úspěchem o to, aby tradiční požadavky skautského chování a jednání posilovaly běžný občanský život. Prosazovat tyto normy prostřednictvím svého odhodlání k radostnému, čestnému a prospěšnému životu bylo (a mělo by zůstat) hlavním smyslem a cílem skautingu. Požadavky skautského zákona a slibu, se mají, po Baden-Powellově "skautské hře" v dětství a mládí, stát životním stylem skauta a naplnit tak úspěšně onu "velkou sázku".
Dnešní svět je výrazně jiný než byl ten o jehož přízeň se skauting před sto lety ucházel a jehož neduhy nabízel léčit. Snahy a cíle, které byly skautingu, doposud nejúspěšnějšímu výchovnému systému, dány do jeho kolébky, jsou však v trvalé platnosti. Život a situace které přináší, den co den potvrzují, že mají ještě větší důležitost než před sto lety. Bez skautských ctností se naše civilizace neobejde a když ano pak nebude civilizací v níž bude radost a chuť žít. Svými cíly zůstává skauting, přes sto roků, které má za sebou, stále mladým. Cílů, pojmenovaných a určených skautingu před sto lety, si ovšem musí skauting dnešní být dobře vědom. Jinak mu hrozí, že se stane skautingem z jiné planety.
Bratrské skautské organizace ve světě, od velkých a zakladatelských až k těm ne zrovna početným, signalizují pro rok 2007 akce zabývající se rozborem historie skautingu, jeho jednotlivých etap, studiem, výkladem, obhajobou nebo obohacením skautských výchovných metod a cílů, stejně jako dávají k úvaze rozpravy o pokusech k návratu ke kořenům našeho hnutí. Samozřejmě, že se rovněž hodlají zabývat vlivem osobností, které před sto lety skauting nastartovaly, vedly jeho první kroky, vybavily jej ideově i metodicky a pomáhaly mu získat a upevnit významné místo ve světové společnosti. (Témata některých konferencí a akcí: Poštovní známka B. P. z obleženého Mafekingu a pozdější problémy kolem ni; B. P. střední škola v Chaterhousu a jeho můstek v "divočině"; Jak vznikla přezdívka Bathing Towell = Osuška; Přátelství B. P. a generála Búrské armády Luise Bothy; Jaký vliv měl B. P. na smrt matabelského válečného kouzelníka Uwiniho a byla jeho smrt nutná; Píseň Engonyamma a její úloha a význam ve skautingu; První B. P. pokusy s družinovým systémem v britských koloniálních sborech atd.)
Při četbě přehledu akcí, přednášek, seminářů a konferencí, které chystají naši skautští bratři a sestry na celém světě, jsem si opět, s nepříjemnou naléhavostí, uvědomil jak velký dluh, vůči sobě samému, má český skauting v uchopení a využití stoleté historie hnutí. Měl jej ostatně vždycky, důkazů dluhů českého skautingu, z nichž některé se dotýkají samotných úhelných kamenů hnutí, by se našlo nemálo. V posledním desetiletí se však stoletá historie hnutí, stejně jako zkušenosti předcházejících generací, staly reprezentantům naší nejsilnější skautské organizace, předmětem pouze účelového, především ekonomického využití, přičemž jejich výchovný a výcvikový potenciál je téměř programově přezírán. Můžeme se dohadovat, zda příčiny nabubřelé a nebezpečné ignorance našich dnešních skautských představitelů k historii vlastního hnutí a organizace, lze najít v jejich poděšeném komplexu z vlastní nedostatečnosti, kterou jim historie a předchozí výsledky našeho skautingu, co chvíli nepříjemně připomínají a nebo přímo ve zlém úmyslu. Smutný a trapný vztah k vlastní historii a zkušenostem, které nashromáždily předcházející skautské generace připomíná poněkud činnost bezdomovských lupičů kovů. Ti se, při neznalosti zákonů statiky, pouští do rozebírání objektů, ve snaze dostat se co nejrychleji k jejich kovovým svorníkům a nosným traverzám představujících pro ně lákavý finanční zdroj. Některým z nich se dohlédnout kýženého konce díla však už nepodařilo, jak o tom vypovídají denní zprávy z různých částí naší země. Rozkrádaný dům jim spadl na hlavu. Věřme, že něco podobného se nestane s domem skautským.
Přimlouvám se za to, aby v tomto roce věnovala století skautingu zasvěcenou vzpomínku každá ,z toho dnes už obtížně zachytitelného množství našich lesních škol, každý vůdcovský kurs, aby tato významná událost prostoupila také do zvláštních oddílových a družinových akcí, podniků, pásem. Nevím, bohužel, o žádné akci vzdělávací či osvětové pořádané pro veřejnost některou z našich čtyř (nebo už kolika?) skautských organizací. Přičemž propagační akce, nedávno inzerovaná a ohlášena v rozhlasovém pořadu vysílaném u příležitosti blížícího se stoletého jubilea skautingu, připomíná pitoreskní každoroční velkopodnik z minulého režimu "Praha patří pionýrům". Což se opravdu český skauting nezmůže na víc než na tanečky se šátky kolem náměstí? Co takhle Sto dobrých činů skautské služby, skautské práce ve prospěch společnosti?
Výchovné hnutí skauting, jehož myšlenek a cílů se cítíme být, spolu s miliony našich bratrů a sester po celém světě, účastníky, vyznavači, následníky, propagátory i praktickými nástroji, se v letošním roce, jak již bylo řečeno, dožívá úctyhodných sta let. Data jeho vzniku jsou pro zjednodušení odvozována od události, které se odehrála v letních dnech roku 1907. K oné události se dostaneme, zatím si, prosím, povšimněte první, zakladatelské, sedmičky v pestré a bohaté historii hnutí.
Muž, který skauting přivedl na svět se narodil před rovnými sto padesáti lety. 22. února 1857. Tím se do našeho příběhu dostává druhá sedmička. Řeč je o Robertovi Stephensonovi Smythovi Baden-Powellovi, pozdějším lordu z Gilwellu. Jeho rozsáhlé jméno zúročuje jak předky ze strany matky tak i otce. Za svého života získal ke svému jménu několik přezdívek, charakterizujících jej více či méně. Od přízviska "Osuška", kterého se mu dostalo na střední škole, přes "Sherloka Holmese" až k "Vlkovi, co nikdy nespí".Přezdívky vystihovaly jeho bystrý úsudek a jedinečné zpravodajské schopnosti, stejně jako Baden-Powellovo mistrovství bojových kombinací, před nimiž se nejednou v obdivu sklonili jeho guerillový protivníci. Obě přezdívky dostal za svého působení v britské koloniální armádě.
V dětství a mládí jej jeho sourozenci, matka i dědeček, penzionovaný admirál Smyth, nazývali "Ste" podle jeho druhého jména Stephenson.
Než došlo ke vzpomínané události, tedy k založení skautského hnutí, uplynulo od narození jeho zakladatele, půl století. Tedy nikoliv krátký životní úsek. V něm se Baden-Powell, domácky řečený "Ste", stal jednou z nejuctívanějších osobností své doby. Aby se ovšem takovou osobností stal musel v sobě rozvíjet jak zděděné vlohy tak i vliv rodinného prostředí a výchovy v něm. K jeho výlučnému - třeba hned říct že po zásluze výlučnému - a obdivovanému postavení nepochybně přispěly také - už v dětství probuzené - hluboké sklony a obdiv pro dobrodružný život, plný nových poznatků a překvapení. Stejně jako neobyčejná odhodlanost takový pestrý život vyhledávat a chtít jej s nebývalou vytrvalostí žít. Dlužno říct, že kombinací těchto vlastností se mu za půl století života dostalo tak dlouhé řady nejroztodivnějších dobrodružných a vzrušujících příhod, jaká by každému jinému člověku stačila na životů několik. Většina z těchto prožitků, byla zároveň rámována neobyčejnými zkušenostmi, které by možná jinému člověku unikly upozaděny dobrodružstvím samotným. "Ste", Baden-Powell si však zvláštní poselství jedinečných zkušeností nenechal proklouznout mezi prsty. Většina z nich, tak či onak byla využita a našla vyústění v největším dobrodružství jeho života. To, obohaceno o pozitivní mužné vzory jak tehdejšího současného života tak i o příklady z bohaté historie, se vpravdě rozneslo jako nový svěží a úžasný vítr po celém světě. Největší dobrodružství Baden-Powelova života bylo dáno poznat také nám, českým skautům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Návštěvnice | 6. listopadu 2007 v 8:07 | Reagovat

Ale nějak jsem na Novém rybníce nepochopila,

kdo akci vlastně organizoval... Byli tam lidé ve 2 druzích košil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama